AutoCAD návod 4.díl – Režimy kreslení a další pomůcky
V minulém díle jsme trochu předběhli teorii a zkusili si nakreslit malý půdorys. Dnes se podíváme na další nástroje, které rýsování usnadňují. Budeme se bavit o režimech kreslení a dalších pomůckách, které upravují charakter rýsování. My jsme se už setkali s režimem orto, který zajišťuje kolmé rýsování – dnes se podíváme trochu dál a znalosti rozšíříme.
Panel kreslící pomůcky se nachází dole pod příkazovým řádkem a může být zobrazen ve dvou základních podobách. Jednou z možností jsou ikony s tlačítky, případně se může jednat o lištu s velkými tiskacími písmeny.
Každý z režimů je možné libovolně nastavovat. Pro podrobnější nastavení stačí kliknout pravým tlačítkem na příslušné tlačítko a poté v místní nabídce zvolit nastavení. Většina voleb je velmi srozumitelně popsána, proto se dnes zaměřím pouze na výčet režimů a představení největších výhod.
Režim krok (KROK – F9) a rastr (RASTR – F7)
Režim krok rozdělí výkres na neviditelnou síť bodů. Kurzor pro kreslení poté přeskakuje a o tyto body se zachytává. Tento režim si najde své uplatnění ve výkresech, kde je důležité dodržet přesné rozmístění určitých elementů, nebo v případě nutnosti zachování určitého modulu.
Jak jsem již zmínil, jednotlivé body jsou neviditelné a proto se tento režim využívá v kombinaci s dalším režimem – rastr. Rastr umí zobrazit síť bodů o určité vzdálenosti bez zachytávání kurzoru (to obstarává režim krok).
Z tohoto důvodu mají oba režimy společné okno nastavení, kde lze vzdálenosti mezi body upravovat. Dokonce lze pro každý režim vymyslet jiný systém bodů. Nejčastěji se však užívají násobky hodnot, kvůli návaznosti obou systémů. Není také problém kreslit v obdélníkovém rastru, stačí zadat rozdílné hodnoty pro osy x a y. Za zmínku stojí také volba izometrický krok, která je dobrou pomůckou pro kreslení izometrických pohledů.
Oba režimy jsou víceméně standardem pro každý CAD, nicméně v praxi se bez nich úplně v klidu obejdete. Rastry totiž bývají pro většinu výkresů velmi omezující.
Režim orto (ORTO – F8)
Tato pomůcka zajišťuje kolmé rýsování. Klávesou F8 jej lze podobně jako ostatní režimy zapínat kdykoliv v průběhu rýsování.
Není k dispozici žádné další nastavení.
Polární trasování (POLÁR – F10)
Polární trasování je vlastně rozšířením režimu orto. Díky této pomůcce si budete moci nastavit přírůstkový úhel například po 30 stupních. Myš se poté bude zachycovat v násobcích tohoto úhlu podobně, jako je tomu u 90 stupňů orto režimu. Obrázek níže zachycuje rýsování v násobcích úhlu 15 stupňů.
V nastavení si můžete také zvolit, odkud se bude tento úhel odměřovat. Lze volit mezi absolutním určením úhlu, nebo odečtení od posledního segmentu.
Uchopení objektů (UCHOP – F3)
Režim uchopování je pro přesné rýsování nepostradatelný. Bez něj není možné přesně navázat na ukončenou úsečku nebo jiný objekt. Znám mnoho lidí, kteří kreslí bez režimu uchop. Jejich výkresy vypadají na první pohled dobře, po přiblížení však zjistím, že všechny čáry na sebe o několik setinek nenavazují. Při tisku vše vypadá v pořádku, zcela si však znemožní využití šraf a dalších nástrojů, které jsou závislé na uzavřených oblastech.
V nastavení je možné zapnout, či vypnout nejrůznější druhy uchopení. Osobně mám zapnuté všechny, ačkoliv využití některých druhů uchopení je velmi sporné nebo malé.
Někdy může být režim uchop rušivý, například v případě přesouvání mezi velkým množstvím objektů. Přesouvaný objekt se může kotvit k bodům ke kterým nechceme. V takovém případě je dobré přesouvat o číselnou vzdálenost, nebo režim na chvilku vypnout pomocí klávesy F3.
Trasování uchopení objektů (OTRAS – F11)
Trasování je dobrým pomocníkem při tvorbě imaginárních průsečíků. Pokud při tvorbě úsečky najedete myší na některé koncové body hotových entit, objeví se přerušovaná čára. Díky těmto pomocným čarám je možné vytvářet nejrůznější imaginární průniky a využít je pro vznik dalších bodů úsečky. Lépe to snad vyjádří obrázek níže.
Dynamický USS (DUSS)
Pro 3D objekty duss umožňuje natáčení osového kříže podle ploch. Pro 2D modelování je tento režim nedůležitý.
Dynamické zadání (DYN – F12)
Tato pomůcka umožňuje částečně nahradit příkazový řádek. Vedle kurzoru se objeví malé políčko, které bude zobrazovat veškeré psané nebo číselné příkazy. Při kreslení uvidíte také souřadnice kurzoru, délku nebo úhel úsečky. Mezi jednotlivými políčky je možné se přepínat pomocí klávesy TAB a všechny tyto údaje přepisovat.
V nastavení lze zvolit mezi zobrazením souřadnic kurzoru, nebo mezi psaním kóty. Doporučuji zaškrtnout volbu Povolit zadání kóty, kde je to možné. Tento režim je užitečný, pokud chceme kreslit čáru pod určitým úhlem, nebo pokud chceme mít psané délky více na očích.
Zobrazení tloušťky čar (TLČ)
Tato pomůcka umožňuje dočasně vypínat a zapínat tloušťku čar. Na tisk výkresu tento režim nemá vliv.
Rychlé vlastnosti (RV)
Tato funkce slouží k zobrazení rychlých vlastností. Jedná se o malé plovoucí okno, ve kterém lze měnit údaje o hladině, barvu a typ čáry. Všechny tyto prvky lze měnit v panelech nástrojů. Tato pomůcka má rušivý charakter a může při rýsování překážet. Doporučuji ji ponechat vypnutou a spíše využít paletu nástrojů vlastnosti, kterou lze ukotvit do libovolné části okna.
Dnešní kapitola byla velmi teoretická, příště to hodlám znovu napravit. Připravíme si výkres k tisku a uložíme si jej ve formátu pdf. Využijeme k tomu i další nástroje, kterými jsme se doposud nezabývali.
Seznam dalších dílů:
- 1.díl – Úvod do AutoCADu
- 2.díl – Nastavení uživatelského prostředí
- 3. díl – Začínáme rýsovat
- 4. díl – Režimy kreslení a další pomůcky
- 5. díl – Tvorba výkresu a práce s rozvržením
- 6. díl – Práce s hladinami, vzhled výkresu
- 7. díl – Kóty
Učíte se rádi nové věci? Zkuste online kurzy VímVíc.