Sketchup návod 8.díl – Jednotky, scény a práce s vrstvami

Po minulém dílu o stylech jsem se rozhodl sepsat něco málo o dalších zajímavých pomůckách. Dnes se podíváme na modelování trochu více z praktického hlediska a řekneme si, jak využívat jednotky. Podíváme se na scény a budeme je využívat tak, jak to většina lidí nedělá. Nebudou chybět ani základy práce s vrstvami. Dnešní díl jsem rozdělil na 3 části a obohatil je o pěknou dávku rad a triků z praxe. Pojďme na to.

Jednotky

Předchozí díly nám stačili k pochopení základního chování SketchUpu. Pokud bychom však chtěli modelovat něco reálného, budeme potřebovat zadat reálné rozměry.

SketchUp má zadávání rozměrů vyřešené opravdu šikovně a minimalisticky. Pokud začneme kreslit například úsečku, nebo budeme vytahovat plochu v pravém dolním rohu (panel nástrojů Measurment) se objeví číselná hodnota aktuální délky. Tuto délku můžeme okamžitě přepisovat numerickou klávesnicí – navolíme směr úsečky či vytažení vyší, zadáme hodnotu a potvrdíme klávesou Enter. Desetinná čárka se zadává klasicky čárkou, nikoliv tečkou. Žádná velká věda.

sketchup-rozmery

Někdy jsou rozměry uváděné ve stopách či palcích. Změnu jednotek lze provést v menu: Window – Model info – Units. Panel Model Info obsahuje mnoho zajímavých věcí k nastavení a ještě se sem budeme několikrát vracet. Pro teď si pod záložkou Units nastavíme Decimal a přepneme si na libovolnou, nám blízkou jednotku. Já jsem si oblíbil metry ale na výběr jsou i centimetry a milimetry. Kromě jednotek můžeme nastavit i zaokrouhlování a délkové uchopování při kreslení. SketchUp tak vytvoří neviditelnou síť bodů – například po 5ti či 10ti centimetrech ke kterým se budeme při kreslení či vytahování přichytávat. Nastavení potvrdíme klávesou Enter. Nastavení Model info je přístupné také z panelu nástrojů Standard.

model-info-panel-standard

model-info-units

K rozměrům neodmyslitelně patří kóty. Tady nás také nečeká žádná záludnost, protože se správně nastavenými jednotkami se kóty jednoduše přizpůsobí. Kreslení je jednoduché – v Large Tool Setu klepneme na nástroj Dimension, vybereme dva body, jejichž vzdálenost chceme měřit a kótu vytáhneme směrem od modelu. Text kóty je vždy otočen čelem ke kameře, styl kóty se dá libovolně měnit opět v okně Model Info, tentokrát pod záložkou Dimensions. Zde lze upravit typ fontu, polohu písma vzhledem ke kótovací čáře či vyměnit koncové šipky za stavařské čáry (Endpoints – Slash). Nastavení vzhledu však nepostihne již vytvořené kóty, proto v okně najdeme dvě tlačítka – Select all dimensions a Update selected dimensions. Prvním vybereme všechny kóty a druhým aplikujeme vybraný styl.

koty-sketchup

Skvělou věcí je nástroj Tape Measure Tool – měřítko s ikonou svinovacího metru. Snad každý zná jeho využití jako metr, kterým zjistí libovolný rozměr. Méně lidí ví také o jeho další funkci, totiž že s pomocí metru lze měnit globální měřítko. Jednoduše změříme délku a poté na numerické klávesnici zadáme délku novou. SketchUp se nás zeptá, zda chceme změnit měřítko celého modelu. Pokud zvolíme že ano, celý model se přizpůsobí tak, aby změřená délka odpovídala námi vybranému rozměru. SketchUp přepočítá zbylé rozměry modelu a převede i je v zadaném měřítku.

Tohle není moc praktické, protože jen málokdo by chtěl měnit rozměry celého modelu. Tento proces lze však aplikovat pouze na určitou část, kterou budeme provádět uvnitř uzavřené skupiny či komponenty. Tape Measure Tool je tak výborný nástroj při stahování modelů z Warehouse, nebo když importujeme půdorys z AutoCADu a potřebujeme upravit rozměry podkladového výkresu.

Vrstvy

Vrstvy či hladiny jsou v mnoha programech nepostradatelnou součástí. Pomáhají udržovat systém. Ruku na srdce, ve SketchUp se dá bez vrstev dlouhou dobu obejít a práce s vrstvami tu není tak složitá. S rozsáhlejšími výkresy je však oceníte.

Vrstvy umožňují ukládat dílčí části modelu do skupin, u nichž můžete snadno zapínat a vypínat viditelnost, přičemž model sám o sobě zůstane bezpečně zachován. Vrstvy použije minimálně každý, kdo stahuje složité modely – například stromy, nebo auta. Tyto modely mají velký počet segmentů a my to okamžitě poznáme na změně plynulosti otáčení kamery. Vhodným řešením je tyto prvky přesunout do samostatné hladiny a dočasně je vypnout, aby nás nezdržovali při dalším modelování.

Ovládací panel Layers je tvořen pouze jedním rozbalovacím seznamem a tlačítkem.

panel-nastroju-vrstvy

Při kliknutí na tlačítko se otevře okno Layers, kde najdeme zobrazený seznam všech vrstev. (Ve SketchUp Make je tlačítko nahrazeno lištou Default Tray ve které kromě hladin můžeme upravovat například také styly nebo stíny). Každou vrstvu je možné přejmenovat dvojitým kliknutím na její jméno, zapnout či vypnout viditelnost pomocí zaškrtávacího tlačítka. Pomocí šipky nad sloupečkem Color lze zapnout zobrazení barev, které má každá vrstva přidružena. Tlačítka + a – v horní části okna slouží k přidávání a odebírání nových hladin.

Pokud budeme chtít prvku přiřadit konkrétní hladinu, nemusíme okno Layers vůbec otevírat. Postačí vybrat libovolný počet prvků a pomocí rozbalovacího seznamu jim přiřadit jednu z vytvořených hladin. Stejným způsobem lze hladinu prvků kdykoliv měnit.

sketchup-seznam-vrstev

Scény

Scény slouží zejména k „zapamatování si“ určitých pohledů. Modelujeme rodinný dům a jedním kliknutím se přeneseme do interiéru a druhým zpátky do exteriéru. Z jednotlivých sekvencí pohledů je možné vytvořit animaci a uložit ji jako video. Zní to lákavě, ale scény jdou ještě mnohem dál. Každá scéna může zobrazit rozdílné vrstvy či styly a to je báječná věc nejen pro tvorbu animací, ale i pro podstatu samotného modelování.

Jen si to představte.

Vytvoříme si několik scén a na každou aplikujeme jiný styl. Výsledkem je jednoduchá architektonická prezentace, na které můžeme ukazovat nejrůznější pohledy domu ozvláštněné pohybem sekvencí a prolínajícími se styly.
Vypneme „paměť“ polohy kamery a v každé scéně si zapneme viditelné jiné vrstvy z modelu. Vytvoříme tak několik módů, které mezi sebou libovolně přepínáme a přitom poloha kamery nehraje roli. To je skvělé, pokud chceme ukázat více variant rozmístění nábytku ve stejném interiéru. Změny jsou okamžitě po přepnutí scény vidět a nemusíme 3x kopírovat jedno a totéž. Pro každou variantu máme zapnutou jinou viditelnou hladinu.
Ponecháme zapnuté všechny volby a scénu vytvoříme v aktivním pohledu či řezu. Pomocí přepínání hladin můžeme prezentovat několik variant použitých materiálů na fasádách, případně několik variant schodiště. Pomocí scén vytvořit denní a noční režim…
Model – například židli můžeme rozdělit na jednotlivé komponenty – nohy, opěrky, deska. Každou komponentu vložíme do jedné hladiny a okótujeme ji. Kutilové tak mají přehled rozměrů každého prvku.
Když do SketchUp naimportujeme data z AutoCADu, můžeme například celý půdorys dát do jedné samostatné vrstvy a přiřadíme mu pro přehlednost jednu skupinu či komponentu. Vypneme-li polohu kamery, celý podklad můžeme při modelování libovolně zapínat a vypínat. (Na tohle téma jsem se rozhodl zpracovat dnešní video).
Stovky a tisíce dalších možností.

Jistě uznáte, že používat scény jen pro osekané animace by byla velká škoda. Právě scény v kombinaci s vrstvami jsou jedním z nejsilnějších nástrojů SketchUpu. Níže se pokusím objasnit směr, jakým způsobem podobných efektů dosáhnout.

Tvorba scény a animace

Začneme tvorbou animací. Scénu vytvoříme velmi jednoduše. V menu klikneme na View – Animation – Add Scene. Pod horními lištami se nám objevila nová záložka s názvem Scene 1. V této záložce máme nyní uložený aktuální pohled. Pokud uhneme kamerou a klikneme na záložku, kamera se nám v krátké sekvenci vrátí zpět na uložené místo. Podobných scén můžeme vytvořit kolik chceme. Náhled animace lze spustit po kliknutí pravým tlačítkem myši na libovolnou záložku scény, kde zvolíme Play Animation. Prodlevu mezi jednotlivými sekvencemi můžeme nastavit v panelu Model Info v záložce Animation.

Animaci lze exportovat do formátu avi pomocí menu: File – Export – Animation... Pomocí tlačítka options lze snadno navolit další parametry jako jsou výška a šířka videa, počet obrazů za vteřinu či vybrat kodek.

Po kliknutí pravým tlačítkem na záložku vybrané scény je možné sekvenci posouvat vpravo či vlevo, přidávat další scénu, nebo pomocí volby Update změnit aktuální pohled vybrané scény. Samozřejmě nechybí ani tlačítko na smazání.

scene-manager

Scene Manager obsahuje seznam všech našich vytvořených scén. Každou z nich je možné vybrat klikem myši a pro lepší orientaci ji navolit vlastní jméno. Nechybí ani klasická tlačítka + a – na přidávání a odebírání dalších scén. Dále tu jsou šipky, které umožňují proházet pořadí jednotlivých položek.

Nás však bude zajímat skupina zaškrtávacích tlačítek umístěná pod seznamem. Každá scéna přenáší všechny součásti modelu – styly, viditelné vrstvy či polohu kamery a stíny. Pokud odškrneme určitou část, scéna si ji nebude pamatovat. A právě zde se dějí kouzla, která jsme si popsali o pár odstavců výše.

Na videu jsem se dnes rozhodl ukázat, jak si z podkladu v AutoCAD vytvořit jednoduchý půdorys, který se pomocí tlačítek zapnout a vypnout objevuje a mizí. Pro další varianty nemám bohužel žádné hezké podklady – proto doufám že princip práce bude zřejmý a zbytek nechám na vaší představivosti. Nezapomeňte scénu po každé změně upgradovat, jen tak budete mít všechny provedené změny uložené. Tak a to je vše. Děkuji za trpělivost a těším se zase příště, kdy nakousneme pohledy a řezy a podíváme se na fotogrametrii.